Hovawart Huggy

1. 7. 2007 - Bazén story

V neděli odpoledne jsme vyrazili na zahrádku k rodičům paničky, tedy k mé babičce a dědečkovi :o) cestou jsme se stavěli v Tescu a panička se vrátila s něčím placatým, prý je to nafukovací bazén. Pche! … hravě zlikviduju, přestože jsem to v životě neviděl. Ale údajně stál jen pár kaček, takže demolice povolena.

Po příjezdu páníček začal nafukovat bazének, nejdříve “per huba“… ale po chvíli začal měnit barvu v obličeji, takže paniččin taťka přinesl pumpičku. Jak se bazének nafukoval, všichni žasli, že je nějak velký a panička se chechtala, že to asi neodhadla. Já s tím ale problém neměl - rád zlikviduju i větší bazének :o)

Po napuštění vody do výšky tlapek mě začali lákat dovnitř - ale já nésu blbé, že :o) nicméně když panička zula botky, hupsla dovnitř a navíc mě zcela nesportovně začala lákat na plyšovou krysu Larisu… začal jsem lítat kolem bazénku jak šílenec a štěkal a štěkal… až jsem se nakonec osmělil a vletěl do bazénku rovnýma tlapkama. Zůstal jsem chvilku zkoprnělý, bylo to mokré, ale docela příjemné - a pak jsem zase vyskočil ven.

Tuto proceduru jsem několikrát opakoval, pak jsem ale změnil taktiku… lehnul jsem si vedle bazénku a RAF. Horní kruh jen zasyčel a paničky mamuša volala “já to říkala, že to rozkouše!“ :o) Potom přišel na řadu spodní kruh a pak jsem vymyslel, že se podhrabu pod tújemi k sousedům. Panička začala hudrovat “ty čuně, necháš toho, nehrabej!!!“ To víš, že jo, paničko… tůdle nůdle! Hovík je tvor hrabavý a tohle se mi moc líbilo. Když se páníčkům podařilo vytáhnout mě zpod tújí, byl jsem napůl “hlínoznakatý“ a částečně plavý hovawart.

V praxi se tedy vyzkoušelo, jestli moje srst je opravdu samočistící - a je :o) pravda, nejdřív jsem tedy opravdu vypadal jako čuňátko, ale jak jsem schnul… hlína začala mizet a nakonec byl ze mě zase pěkný plavý hoví kluk jako buk :o) Pak jsem ještě prohnal faldíky psímu dědečkovi Filípkovi - je mu už 15,5 roku … ale je to ještě junák, běhá a skáče jako za mlada. Jen ty moje nájezdy ho trošku prudí, takže když nepomohlo štěknutí, zdrhnul přede mnou na plastové křesílko.

No, a blížil se čas večeře… takže jsme si zbalili svých pět švestek a jeden prokousnutý bazén (ten jsme hodili do kontejneru na plasty) a jeli jsme domů. A bylo dohodnuto, že mi bude pořízen buď bazének z tvrdého plastu nebo dětská vanička. Hmmm… myslím, že i s tvrdším materiálem si moje “piraní“ zoubky poradí :o)

Nejsem si úplně jistý, jestli se chci koupat [nové okno]

Podhrabávat se pod tújemi je taky dobrá zábava [nové okno]

Že by mně v domečku nechtěli? [nové okno]

S paničkou na gauči - to je ono! [nové okno]

/1. 7. 2007/

« Zpět na seznam článků

Hovawart Huggy

1. 7. 2007 - Bazén story

Menu