Hovawart Huggy

6. 7. 2007 - Návštěva u Connynky

Byl jsem dnes na návštěvě u jedné moc hezké a sympatické hovawartí slečny - u Santa Conny alias Connynky. Otevřeně zde přiznávám, že jsem Conny dost prudil… ale ona se mnou měla docela trpělivost a když už jsem to přeháněl, dostal jsem od ní přátelský štulec nebo packou za ucho a chvilku byl klid. Ovšem ti, co mě znají, vědí, že jsem se po chvíli otřepal a začal jsem prudit nanovo. Občas jsem u toho řádění měl tak vykulené oči a poněkud šílený výraz, až se všichni začali zajímat o to, zda netrpím nějakou formu nemoci šílených hovíků :o)

Taky jsem usoudil, že šňafat na takovou dámu jakou je Connynka se nesluší - a proto jsem přešel na styl “a la cocodrillo“ a začal jsem jen klapat tlamičkou bez zvukového doprovodu. Conny mě pak začala nahánět po celé zahradě, ale i na tohle jsem vyzrál - vždy jsem Conny vyprovokoval a pak jsem zdrhnul pod Tyslíkovic “hovi bus“ … tam se za mnou totiž nevešla.

Kupodivu mou návštěvu přežil i bazének, který má Connynka pořád napuštěný - byl to totiž úplně stejný nafukovací bazén, který jsem zlikvidoval před týdnem. Nicméně jsem si neodpustil trošku nadzvednout páníčky ze židlí :o) přiběhl jsem k bazénku a náznakem se zakousnul do horního kruhu. Oba moji páníčci začali “Huggy, nesmíš!“ - CHA, dostal jsem vás! Vždyť já přece vím, že nesmím! Tak jsem bazének pustil a za chvíli zase náznakem hryz… a nic se nestalo, přece neprokousnu slečně nafukovací rybník.

Páníček prohlásil, že jsem pěkněj prevít. Libor (páníček Connynky) mě naučil príma věc, povel “medvídek“… jo, na takovýhle blbosti nás chlapy užije. Na cestu jsem od Connynky dostal dáreček - její vlastní deku z pelíšku. U Tyslíků se totiž dobře ví o mých lapáliích s pelíškem… tak Moniku napadlo, že by třeba mohla pomoci voňavá deka od jejich hovawartí slečny. Musím říct, že hned jak mi panička doma z téhle deky vyrobila pelíšek, hodil jsem do něj placáka a oňufával všechny ty vůně. Nicméně… zase jsem se druhý den do pelíšku vyčůral :o) panička jen s povzdychem prohlásila, že tohle už prát nebude - a že pokud si myslím, že jsem prasátko a ne hovawart, budu spát ve smradlavém pelíšku a vysušila deku papírovou rolí. Hmmm… tak já si asi pro příště radši dám pozor.

Odpoledne se mi povedlo uloupit a v pelíšku pootevřít lahev se zbytkem octa… no pár kapek skončilo na dece. Ale mně to nevadilo, vždycky jsem si trošku fetnul té zvláštní octové vůně, prsknul jsem… ale v pelíšku se mi líbí dál. Je to jako by Connynka byla pořád se mnou. Závěrem musím s politováním oznámit, že do věčných lovišť odešla moje kamarádka z provázků - žirafokráva, která mě učila chůzi na vodítku. Ani nevím, jak k tomu došlo, najednou byla na tři kusy… Na druhou stranu, plyšová krysa Larisa se i nadále těší velmi dobrému zdraví. Tedy zatím. :o)

Skoro není k poznání, kde který z nás začíná a končí [nové okno]

/6. 7. 2007/

« Zpět na seznam článků

Hovawart Huggy

6. 7. 2007 - Návštěva u Connynky

Menu