14. 9. 2007 - Odpolední procházka
Tak dlouho jsem paničku otravoval, až konečně sedla k počítači, abych jí mohl nadiktovat nejnovější zážitky :o) Však už to je taky ostuda, docela dlouho jsme neaktualizovali…
Každý den chodíme na procházku na louku, která je kousíček od našeho domu. Můžu tady běhat a lítat jak se mi zachce – aniž by hrozilo, že mě porazí nějaké auto. Tedy… po pravdě řečeno, tuhle louku jsme objevili náhodou a to když u nás byla na návštěvě Sidíkova panička a jeho malí páníčci. My jsme s paničkou tedy předstírali, že o té louce víme odjakživa – ale viděli jsme ji oba poprvé… stejně jako páníčci od Sidíka :o) …ovšem s tím rozdílem, že já s paničkou jsme byli překvapení, jaký poklad to máme přímo za humny – a koukali jsme na tu louku jako dvě telátka na nová vrata.
Tož od té doby na louku chodíme denně – já vždycky nafasuju stopovací vodítko, abych náhodu nezdrhnul a můžu si poskakovat a poletovat jak chci. To se mi móóóc líbí… tedy tu stopovačku by si panička klidně mohla odpustit, no ale zatím není moc přesvědčená o tom, že nejsem “nahluchlý“ a nevzal bych někam “dráhu“. Hmmm, no tak jsem jednou zdrhnul v lese za štěnětem pitbulla… to je toho. Každýmu někdy ujede tlapka, no ne?
Dnes jsem hopsal a lovil paničky džíny (řeknu vám, moc se jí to nelíbilo)… vtom křup, něco mě hryzlo do tlamičky… jááuvajs! Najednou všude krve jak z vola, hrabě Drákula byl proti mně břídil – a co byste řekli? Jo, vylomil jsem si zoubek o ty zatracený džíny… tedy naštěstí to byl zub první, tož se nic moc nestalo, stejně by musel ven. Jen panička nadávala, že mi zase vypadl zub a ona ho nenašla. Zatím má totiž ve sbírce jen ty pidi přední zubiska – ovšem velké tesáky co mi teď padají před ní úspěšně schovávám :o).
/14. 9. 2007/
