23. 9. 2007 - Odpoledne s Herym
V neděli dopoledne jsme vyrazili na dlouho slibovaný výlet do Berouna, kde jsme měli domluvené setkání s mým bráškou Herym a jeho páníčky.
Cestou na náměstí se mě panička pořád ptala, jestli vůbec bráchu poznám - paničko, jasan! Jen jsem ho uviděl, už jsem k němu pelášil a bratrsky jsme se přivítali… Hery měl takovou radost, že mě vidí, až se z toho počůral :o) ale nerozmazávejme to, já jsem ještě donedávna dělal totéž :o)
Pak jsme vyrazili k řece - medvědárium jsme tentokrát vynechali. Já tedy zatím nevím co je to “medvěd“, ale páníčci říkali, že se na Vojtu, Kubu a Matěje brzy pojedeme podívat… tak uvidíme.
Šli jsme podél řeky, my s Herym jsme si pořád valchovali kožíšky - pak jsem do Heryho drcnul a jéje :o) najednou měl ocas plný bodláků. Ale aby to mým páníčkům nebylo líto, že mají čistého hovawarta - zcela dobrovolně jsem se vyválel v hromadě antuky… a je jasné, že na mokrý kožíšek to chytalo náááádherně.
Pak jsem v trávě našel delikatesu :o) ovšem páníček okamžitě zasáhl se slovy “ty dobytku jeden… fůůůůj!!!“ Panička byla taky překvapená co se jako páníčkovi nelíbí, protože v ruce držel jen větvičku. Ovšem hádejte, co bylo schované pod lístečkem…? Ano, znalci již jistě tuší - bylo tam h...o, a to doslova :o) Hnal jsem se k paničce dát jí jednu lízanou, ovšem zdrhala a prskala “ať jdu někam“… teda řeknu vám, ti páníčci vůbec netuší o co přicházejí!
Cestou na druhý břeh řeky jsme museli překonat most, který stavěl nejspíš nějaký cvok, protože pod nohama vidíte skrz železnou dírkatou “podlahu“ pod sebe a jednomu se z toho točí šiška. Hery byl dost nesvůj - zato já si hrál na hrdinu :o) jednak proto, že už jsem po tomhle mostě šel jako malé štěně a za druhé, pro pamlsek udělám cokoliv. Takže když panička vytáhla z kouzelné kapsičky voňavou mňamku, pelášil jsem přes most jako namydlený hovawart :o)
U vody jsme s Herym zjistili, že je to tam samá roztomilá kachýnka a dokonce dvě labutě tam brázdily řeku… nicméně jsme oba slušně vychovaní, takže jsme je nehonili a jen jsme na ně s vyvalenýma očima zírali.
Abychom nemuseli zpátky přes most, vymysleli Heryho páníčci, že se přebrodíme… to můj páníček se slovy “přes ty kluzký šutráky já teda nejdu“ bojkotoval - tak šla se mnou aspoň panička. Cestou sice nadávala jako špaček, protože jí to na kamenech strašně klouzalo a voda taky neměla zrovna teplotu pro zhýčkanou lidskou tlapku… nicméně řeku přebrodila, s Herym jsme ji samozřejmě vydatně povzbuzovali a vesele jsme běhali kolem ní. Panička pořád říkala “ne abyste na mě skočili, blbouni“… ale tak přece nejsme s Herym na hlavu padlý - vždyť bylo vidět, že se sotva na nohách drží :o)
Jeli jsme se vykoupat ještě na jiné místečko Berounky a potom to páníčci zalomili v hospůdce na břehu, nacpali si bříška a my s Herym spořádaně odpočívali… dokonce jsme se ani moc nepošťuchovali a byl od nás klid.
Jako zhodnocení celé akce bych rád uvedl, že jsem brášku moc rád viděl, má moc sympatické páníčky a už se moc těším, až se uvidíme zase :o)
/23. 9. 2007/
