27. 1. 2008 - hrabě de Peyrac a sádrový trpajzlík :o)
Tož si představte, že se mi teď páníčci smějou, že jsem jak Geoffrey de Peyrac (tedy nevím, jestli jsem to napsal správně). Ten prý taky pajdal.
To je tak, paničce se přestalo líbit moje šmajdání – střídavě na obě přední tlapky - takže po poradě s Connynkou a její paničkou jsme se jeli podívat jak se pořád mají ve Vetcentru ve Stodůlkách.
Doktůrek mi prohmatal obě packy a řeknu vám, jáááuvajs! Vyfasoval jsem nějaké bobule na 14 dní… že prý mám panostitidu v počáteční fázi. Sice vůbec nemám šajn vo co jako gou, ale je fakt, že teď už skoro nekulhám :o) Ještě pojedu s paničkou na kontrolu, ale myslím si, že i doktůrek mě pochválí.
No jo – ale to bych nebyl já, abych celou věc ještě maličko nezkomplikoval… jednoho dne jsem si na procházce rozřízl packu, to bylo ještě větší jáááuvajs! A ještě k tomu krve jak z vola, tedy z hovawarta :o) Nejdřív mě podezřívali, že jsem si vyvrátil dráp nebo co – takže panička se mnou druhý den frčela na veterinu, tentokrát na Kladno… že prý kvůli mojí “pedikúře“ nebude jezdit až do Práglu.
Paní doktorka mi nejdřív chtěla dráp vytrhnout :o( ale pak se zjistlo, že jsem jen krapet nešika a o něco jsem se říznul. Tož mi dráp nalakovali na zeleno (tedy říkali tomu dezinfekce), do bůčku jsem dostal pigáro s antibiotikama a od paní doktorky ještě podrbáníčko za uchem a plnou hrst piškotů. Taky to mohla říct rovnou, že budou piškoty… to bych v ordinaci tolik nevyváděl, že :o)
Teď už jsem fit, ale ještě chvíli budu muset chodit s fuseklí na zadní tlapce a na procházku jen s igeliťákem tamtéž.
Panička asi nechtěla zůstat pozadu nebo aby mi to nebylo líto nebo co… jednoho dne přišla domů s něčím divným na ruce a říká tomu “sádra pitomá“. Ptal jsem se proč jako tahá na ruce takový monštrum – ale nechtěla mi to říct a jen prohlásila, že kdyby blbost nadnášela, poletovala by tady už dávno jak Boeing 747 v ohrožení… No, budu na ní muset dávat větší pozor, aby z ní nakonec nebyl přerostlej sádrovej trpajzlík.
/27. 1. 2008/
