16. 2. 2008 - Výlet ze Srbska k Bubovickým vodopádům
Na odpoledne jsme měli domluvený hromadný psí výlet - ale paničce se do toho s bolavým loktem moc nechtělo, protože ví jaký jsem na vodítku tahoun. Ale Monča od Arwen a Iva z Kraslické smečky přislíbily pomocné tlapky, takže se nakonec jelo - tímto vám, dámy, děkuji za přímluvu - jen páníčka jsme vyložili doma na Větrné Hůrce.
Již tradičně jsme zakufrovali - tedy ne moc, jen panička netrefila to správné parkoviště, protože si přečetla špatně propozice a místo na parkovišti NAD autobusovým nádražím v Berouně jsme čekali na parkovišti VEDLE autobusáku a lovili u řeky kachýnky :o)
Když jsme pak dojeli na to správné místo - byl jsem vypuštěn z auta a tehdy jsem ji uviděl :o) pitbullku Arwen! Joj, řeknu vám, to je krasavice :o) a mně se hned vzbouřily mé pubertální hormony - což se projevilo později, ale o tom bude ještě řeč.
Provedli jsme hromadný přesun do Srbska. Tam jsem napočítal více jak 15 pejsků různých ras a velikostí :o) a vyrazili jsme směr Bubovické vodopády.
Na louce jsme se všichni vyfotili - až se páníčci divili jak to bylo v pohodě a nikdo nikam nezdrhal… což si někteří z nás vynahradili vzápětí, když se přes louku přehnalo menší stádo srnek :o) Iva od Krasličat si tedy na tu dálku myslela, že to jsou zajíci - ovšem moje panička to komentovala slovy “vždyť to jsou srny jako kráva“ :o)
První se vrátil Black, pak další hafíci, pak já a pak se čekalo na Aishu s Arwen. Mezitím Monča prohlásila, že teď už věří, že i hovawarti “loví“… čehož zářným příkladem jsem byl já s Blackem :o) ten se ještě rozhodl připravit své paničce večerní program a vyrobil ze sebe bodlákovou kouli. Byl také vyřčen názor, že je paráda, že na mě se bodláky tolik nechytají - k tomu však byla moje panička značně skeptická a po příjezdu domů se ukázalo, že ne nadarmo. V srsti jsem totiž měl zašmodrchaných pěkných pár bodláků :o)
Blacka také rozčilovalo, že jsem ho filtroval, když on se snažil vysvětlit mi jako chlap pár věcí a pobíhal kolem mě a štěkal :o) já ho ovšem jako správný anglický lord ignoroval - to víte, voňavá Arwenka je voňavá Arwenka :o)
Někdy v době “srnčího intermezza“ se vylepšil také Bojar … a to v duchu hesla - čím víc pruhů tím víc Adidas - ze sebe pomocí čehosi voňavého vyrobil labradora kříženého se zebrou :o) Asi nemusím zdůrazňovat, že Jitka z něj moc nadšená nebyla :o)
Šlo se dál a konečně jsme dorazili k Bubovickým vodopádům - no, vodopádům :o) bylo tam pár zamrzlých jezírek, tedy spíše louží. Někteří se jali bruslit, někdo to olizoval a poté, co někteří svou vahou led promáčkli, si pár otužilců dalo i malou koupel.
Pak přišly ke slovu moje (již zmiňované) pubertální hormony - Arwenka se rozhodla, že jako kamzík vyběhne do kopečka a zmizne z dohledu v lesním porostu. Moje panička byla v klidu jen do té doby než se Arwen vrátila - ovšem beze mě. A začala stresovat, že určitě někde ležím se zlomenou packou (protože je fakt, že do té doby jsem se Arwen držel jako hoviklíště) nebo že mě někde v lese picne pošahaný zelený mužíček, který ve mně uvidí přerostlou lišku…
Zde bych citoval Lucku s Benjim: "Kus nad vodopády jsme měli další pauzu - po stopě do stráně zmizela (jak jinak) Arwen, tentokrát se za ní vydal i zjevně zamilovaný hovík Huggy. Ten ale nemá s útěky a návraty takové zkušenosti jako Arwen (tj. evidentně neabsolvoval kurz přežití v divočině), proto ho musela jít hledat jeho panička a vymotat ho ze křoví."
No co vám budu povídat - bylo to tak, najednou mi Arwenka zmizla z očí a já byl v tom hustém mlází sám a vůbec jsem nevěděl kudy tudy do Bavorova. Pak jsem z dálky zaslechnul paničku s Ivčou jak řvou HUGGÝÝÝÝ!!!! A taky jsem chytnul stopu “své“ smečky :o) protože mě hledaly nejen holky, ale i Black s Fialkou a Deuškou. Když jsem se vynořil z křoví s připitomělým výrazem :o) panička zajásala a dokonce byla tak ráda, že jsem se zase našel, že mi ani nevynadala a tož to jsme se na to setkání i objali :o)
Pak se šlo dál, už jsem se držel paničky a hlavně Arwen, která nafasovala vodítko a tak jsem za ní běhal jako pejsek :o) moje panička to ocenila, že mě nemusela dávat na vodítko - prostě jsem šel za Arwen.
Cestou zpátky se nic pozoruhodného nestalo, jen dovádějící Žufrík s Balůem složili moji paničku na zem - ta to komentovala slovy “hlavně abych nezasedla psa“ :o) a také ocenila fakt, že ji kluci nesložili o pár metrů dál, kde byl slušný náklad koňských koblížků :o)
Poblíž Srbska jsem dokonce bez ztráty kytičky přežil i průjezd dvou motorových 4-kolek … normálně zdrhám, ale když nezdrhali ostatní… tož si přece neustřihnu ostudu, abych utíkal. Tak pravila Iva a moje panička jen zírala.
Závěrem musím říct, že se mi celý výlet moc líbil a doufám, že si brzy zase na nějakou společnou proťápku vyrazíme. Koneckonců, bydlíme teď kousek od Křivoklátských lesů :o) a tam je příležitostí na procházky “habakuk“ :o)
Chtěl bych tímto poděkovat Benjimu (www.benji.websnadno.cz), Majkymu (www.majky-pointr.estranky.cz) a Žufríkovi (www.welf.cz) za fotečky - my foťák sebou neměli. Mrkněte i k nim do boudy, je tam plno zajímavého čtení!!! :o)
Zároveň díky Monče a Arwence (www.pitbullarwen.estranky.cz) za pozvání a zorganizování celé akce :o)
/19. 2. 2008/
