Hovawart Huggy

18. 4. 2008 - Koupání na Záplavách

Moje panička se domluvila s Pavlou od Bertíka, že dnes vyrazíme “plavit psy“ - ráno to tedy vůbec nevypadalo, bylo hmlisto, odpoledne takisto a večer se zdálo, že bude tma :o) Nicméně kolem jedné odpoledne se mraky rozestoupily a vysvitlo sluníčko.

Byli jsme tedy s Bertíkem nacpáni do Mazlíka (= Fabie) a jelo se do Srb. Na místě jsme ale po výstupu z auta zjistili, že je to tam samej rybář - tak jsme museli hledat místečko, kde se tihle podivní lidé s pruty nevyskytovali a také kde byl pozvolný vstup do vody… všude jinde totiž byly skoro dva metry vysoké břehy. To znamenalo, že “tam“ by to šlo :o) ale nahoru bysme se s Bertem asi škrábali dost těžko.

Cestou jsme narazili na nějakého pošahaného, vzteklého a vyšinutého psa - svého páníčka moc neposlouchal, ale na mě s Bertíkem cenil zubiska, zle vrčel a srst na hřbetě měl naježenou jak ježura obecná… Jediné co ho jakž takž zastavilo bylo, když na něj moje panička párkrát houkla “jedeš, potvoro!!!“ tak to se zarazil a čučel jak péro z gauče, asi ho tak ještě nikdo neoslovil :o)

Šli jsme dál a po chvíli jsme našli prima místo k cachtání - mě tedy nikdo přemlouvat nemusel, byl jsem ve vodě hned, ale plavat se mi nechtělo… takže jsem se jen procházel a lovil větve, kterými se holky snažily nalákat do vody Bertíka. Ten z toho byl celej tumpachovej, vodu viděl poprvé - tedy v tak velkém množství. Ale já ho chápu, když jsem byl poprvé namočen v řece Bečvě, vůbec jsem nebyl nadšen… bylo to mokré a studené. Teď už se mi ale ve vodě líbí a až bude víc teplo, myslím, že i plavat budu :o)

Při návratu k autu jsme museli zase projít kolem jámy lvové - tedy kolem toho raťafáka, co by potřeboval prášky na hlavu. Bertíkovci doufali, že si ho snad jeho páníček dal na vodítko a moje panička prohlásila, že jestli něco ten čokl zkusí, poletí obloukem do vody a jeho páníček za ním. No, to bych tedy chtěl vidět :o) protože ten pes opravdu vypadal, že dobrovolně by do vody nešel.

Raťafák na vodítku samozřejmě nebyl… ale jeho páník ho aspoň držel za obojek, ovšem měl s ním co dělat a bylo štěstí, že se z obojku nevyvlíkl, jinak by asi byl mazec. My s Bertem jsme ale inteligentní stvoření, takže jsme toho psího cvoka co vypadal, že ho každou chvíli šlehne nebo dostane přinejmenším infarkt prostě filtrovali, vůbec jsme si ho nevšímali a šli jsme spořádaně na vodítku.

Obě paničky se ale celou cestu k autu otáčely, jestli za námi náhodou neběží, aby ho ještě neměly zakousnutého do zadnice :o)

/18. 4. 2008/

« Zpět na seznam článků

Hovawart Huggy

18. 4. 2008 - Koupání na Záplavách

Menu