17. 6. 2008 - Návštěva Herryho na Větrné Hůrce
Původně jsme o víkendu měli jet na sraz Brzánčat, ale páníčkům do toho něco "vlezlo" a tak se vymyslel náhradní program - bráška Herry s Mončou a Pavlem přijeli na návštěvu k nám na Větrnou Hůrku :o) Po vzájemném přivítání a oslintání s Herrym jsme počkali až dorazí Bertík s paničkou, abysme mohli vyrazit na procházku a plavení hovíků v rybníce.
Průšvih byl, že Bertík usoudil, že já jsem jeho pes a co se mám co kamarádit s nějakým přivandrovalcem... že je to můj bráška ho vůbec nezajímalo a trošku to na Herryho zkoušel - jako že Huggy je MŮJ kamarád a TY mi na něj laskavě nešahej!!! :o) Co vám budu povídat, Bertík dostal hned za ucho (za jedno od Herryho a za druhé od své paničky), aby si jako nemyslel, že si bude vyskakovat - a byl klid.
Cesta k rybníku byla tentokrát poněkud trnitá, lépe řečeno plná vzrostlých bodláků - moje panička s Pavlou to totiž chtěly vzít zkratkou... která byla delší, za to však méně schůdná :o) všichni dvounožci cestou nadávali jak špačci a nám čtyřnožcům to bylo jedno, hlavně že jsme měli kde lítat.
Já s Herrym jsme do rybníka hned vletěli a Bertík dělal na břehu chvilku dámičku, ale pořád načuhoval a záviděl, že s bráchou blbneme ve vodě a on je břehu a nemůže se zúčastnit... nakonec ho přesvědčilo několik do vody vhozených pamlsků. Páníčci pořád uskakovali, abysme je moc nezmáčeli, ale nakonec stejně vypadali všichni jako vodník Česílko :o)
Bertík se ve vodě rozdováděl tak, že nějak zapomněl, že je pes a nemá křídla a když vyběhl ven z rybníka a chtěl přeskočit minipotůček, který do rybníka vtéká - rozplácl se o jeho druhý břeh... průšvih byl ovšem v tom, že ten "břeh" je vybetonovaný :o( naštěstí to Bert nějak na poslední chvíli stočil, takže si nerozbil hubu - ovšem nám všem co jsme to viděli drnčela hlava ještě druhý den, jak jsme se lekli, že se mu něco stane... protože šupa to tedy byla pořádná. Bert je ovšem z poloviny kavkazan a ti jsou zřejmě nerozbitní, takže to ustál bez ztráty kytičky i zubu :o)
Což se ovšem nedá říct o cestě zpátky, která vedla podél hromady (spíš hory) hnoje. Páníčci sice byli ve střehu, aby tam některý ze psů nezahučel - ovšem měli v zorném poli jen tu hromadu. Takže když se Bertík plavným skokem vrhl do trávy podél cesty, nikdo nepředpokládal, že se ozve zlověstné ČVACHT :o) Pavla zařvala "ty vole, kam jsi to skočil!!!" ... no všem bylo jasné KAM :o) a zpět na cestu se vrátil smrdutý oposum a ne Bertík. Byl tak nějak rád, že nás vidí a chtěl se jít pomazlit - všichni ale řvali "jedéééš!!!" a dokonce i my s Herrym jsme se drželi v uctivé vzdálenosti od toho hnědočerného stvoření, které kolem sebe šířilo takový puch :o)
Vše se ale spravilo po návratu na základnu - Bertík byl vykoupán a navoněn :o) a byl z něj zase miloučký psík. Ovšem jak Pavla, tak moje panička musely rychle hupsnout do sprchy taky, protože v rámci Bertíkova odporu, který kladl při koupání, byly obě dvě rovněž velice "voňavé".
Zbytek odpoledne plynul v příjemné atmosféře pečených buřtíků a vepřového masíčka... s Herrym jsme se pořádně vyblbli, Bertík už jeho přítomnost bral o něco sportovněji a dokonce proběhlo i psí vážení - to když si můj páníček, posilněn dvanáctistupňovým pivečkem, přinesl z koupelny váhu a jal se všechny čtyřnožce vážit. Je potřeba také zmínit, že moje i Bertíkova panička se náležitě upravily vínkem - Monča nemohla, protože řídila.
Sobotní odpoledne se vydařilo a doufám, že se všem účastníkům líbilo stejně jako mně - tedy samozřejmě až na to Bertíkovo močůvkové intermezzo :o)
/24. 6. 2008/
