23. 9. 2008 - Můj návrat na cvičák do Žižic
Docházku na cvičák jsme docela flákali... sice jsme zdárně začali v psí školce v Žižicích, ale pak do toho přišla moje operace kyčlí, stavba cihlové boudy a jiné vylomeniny... chvilku jsme dojížděli na bezva cvičák do Dolan u Kralup, ale to bylo kapku z ruky a taky panička nedostala v práci každou sobotu volnou. Zkrátka, výše zmiňovaná fakta začala nést své "ovoce" - vyrostl ze mě pravý a nefalšovaný psí puberťák, řádně rozmazlovaný paničkou.
A tak slovo dalo slovo, panička napsala kajícný mail Sojkovic holkám a za pár dní přišla spásná odpověď "přijeďte, to by bylo abysme nezkrotily jedno hovi zlobidlo" :o)
Tož jsme se dnes vydali směr Žižice - máme to co bys vepřovým ouškem dohodil. Já se docela těšil, panička už míň, měla totiž děsnej vítr, že dostane strašně vynadáno... ale přežila to, navíc ani moc vynadáno za výchovu nevýchovu psího nezvedence nedostala.
Markéta dokonce vyslovila větu "no, čekala jsem, že to bude horší - ale je vidět, že Huggy nerostl jako dříví v lese a alespoň nějakej amatérskej výcvik dostal". Panička doslova nadskakovala štěstím, že jsem sice nevychovanec, ale že máme oba ještě šanci na zlepšení :o)
Hned jak jsme přijeli, vzala si mě do parády Markéta - joj, na tu jsem si opravdu nedovolil své běžné triky co zkouším na paničku. Dokonce jsem i trošku předvedl jak "papám cizí pejsky" ... a to ve chvíli, kdy z kotce vytáhli černoznakatého hovíka Endyho - dostal jsem ovšem za ušiska od Markéty a sklapnul jsem hned. Panička jen zírala, že dokážu kolem jiného psího juniora projít bez remcání a to dokonce opakovaně :o)) No nebudu jí přece vykládat, že to umím... a když mi ona sama dovolí remcat, tak si budu remcat na jiný pesany. Ovšem mám obavu, že po dnešní návštěvě Žižic mám asi utrum.
Dnes jsem prý vůbec poslouchal jako švýcarský hodinky :o) když jsme se pak připojili k ostatním, šli mi všechny povely... jen při "čelem vzad" se mi panička lehce motala pod tlapy jak nudle v bandě, zkrátka JÁ věděl co mám dělat, jen panička mi to trošku kazila :o) ale vše jí bylo vysvětleno a ta moje holka to docela rychle pochopila.
Vzhledem k tomu, že jsem "zdravý kloubař", mohl jsem i na kladinu - tam jsem se vrhl doslova po hlavě, až se Markéta smála, že zase do toho výcviku nemusím být tak hrrr :o) ... poprvé jsem si přeskočil "áčko", tam jsem se hnal taky jako o život. Jen přeskok přes překážku mi moc nešel... měl jsem strach, že se uhodím do pacinky. Tož byla panička použita jako návnada s pamlskem v ruce - a tož to jsem hned hopsal sem a tam jako bych byl na pérku :o)
Na cvičáku se byla juknout také místní "rodačka" - berňačka Jesibella alias Bellinka, která nyní sdílí pelíšek s hovíkem Endym. Že by to teď bylo nějaké hobby u hovíkářů pořizovat si jako druhého pejska berňáka... že Tyslíci s Connynkou a Jollynkou? :o) Podotýkám, že Jollynka je sestřička Bellinky... :o)
Prý teď budeme jezdit do Žižic pravidelně (jsem na tebe zvědavej, paničko - já tam totiž sám jezdit nemůžu, nemám řidičák!) tak už se moc těším. Dneska mě to moc bavilo a byl jsem z tolika staronových věcí tak utahaný, že jsem celou cestu domů prochrněl... doma jsem si dal večeři a zalomil jsem to na terasu do svého plastového vajíčka a zase jsem usnul.
/23. 9. 2008/
