6. 3. 2009 - Za hory, za doly ...
Minulý týden jsem absolvovala 5 dní na "tour de Europe" aneb pendlovali jsme mezi Řeckem a Španělskem. Huggyho hlídal jeho bývalý páníček a já vydělávala valuty :o))
Po příletu zpět do Bratislavy mi bylo oznámeno, že za pár dní odlétám na 3 týdny do Libanonu ... bum, a je to tady - již zmiňované létání "po všech čertech" ... aneb moje schizofrenní noční můra. Na podobné výlety jsem se už sice těšila - na druhou stranu (problém největší) kdo pohlídá Huggyho?
Nakonec se vše v dobré obrátilo - Huggy vegetí na ohromné zahradě se svým soukromým harémem čítajícím 3 fenky, králíkárnu s velmi zajímavými objekty a slepičky za drátěnkou ... doslova psí ráj :o)) - a já odletěla z Prahy přes Istanbul do Bejrútu.
Vyškemrala jsem si odlet z Prahy s přestupem v Istanbulu, kde už jsem se měla sejít se zbytkem posádky, která letěla do Bejrútu z Vídně. Přeci jen - vstávat ve 3 ráno, jet do Prahy na Florenc a odsud busem do Bratislavy, pak táhnout těžkén kufry přes půl města na letiště do sídla firmy a tam čekat na odjezd posádky na letiště do Vídně ... blééé. Letět z Prahy je pohodlnější :o)
Ale jak se říká, pod svícnem je největší tma ... a létající personál je v roli obyčejného cestujícího doslova na zabití ...;o)
Odjezd na letiště byl poněkud hektický ... zprávy z hlavního stanu v Bratislavě byly ve stylu "letíte - neletíte ... čekáme na info o z Libanonu - letíte - vyčkejte ..." Nakonec 3 hodiny před odletem letadla do Istanbulu jsem dostala pokyn - jeďte na letiště! ... přestože jsem měla jakž takž sbaleno, v tu chvíli jsem začala běhat po celém domě a vymýšlet co všechno jsem zapomněla zabalit do kufru a udělat (zalít kytky, zavřít okna, vypnout konvici, atd.)
Uklidnila jsem se až po odbavení zavazadel - po zdolání pasové kontroly jsem se svalila do křesílka v jednom z mnoha barů na letišti, objednala jsem si kávičku, vínko a otevřela notebook. Ovšem úplně mi vypadlo z hlavy, že tzv. "non Schengen" odlety mají jinak uzpůsobené bezpečnostní kontroly ... a tak moje Mattonka zakoupená v baru mi byla zabavena, ale protože ceny na pražském letišti jsou s vysokohorskou přirážkou - 0,5l za 100,- Kč!!! ... kdybych se měla utopit, Mattonku jsem na místě vyzunkla :o) ... abych pak v gatu zjistila, že stejnou Mattonku koupím v automatu za 20,- Kč a nikdo mi jí už brát nebude... Abych to vysvětlila - platí nařízení, že pokud vnášíte do letadla "tekutinu" musí být v balení max 100ml nebo v zapečetěném obalu, který dostanete ve Freeshopu ... bohužel, zrovna jsem si vybrala bar, který lahve nepečetil ...
A především - poslední 2 roky jsem létala "schengenské" lety = bezpečnostní kontrolou projdete ihned za pasovkou a do gatu už jdete bez problémů. Naproti tomu "non schengen" lety jsou kontrolovány až přímo u gatu, těsně před vstupem do letadla.
Sedím v letadle a přemýšlím, zda si Turkish Airlines vybrali všechnu smůlu při nešťastném přistání v Amsterodamu před několika dny ... nebo jestli mám být ve střehu a očekávat další "hlubokou orbu" ... pro jistotu jsem si řekla o sedadlo u okenního nouzového východu - hned jsem se cítila líp :o))
V Istanbulu jsem se potkala se zbytkem posádky a společně jsme pokračovali do Bejrútu - tentokrát byl let poněkud divočejší (těsně po startu se zdálo, že to vezmeme šipkou zpátky na zem - a po přistání v Bejrútu jsme chvilku nevěděli, jestli si letadlo neodskotačí z dráhy někam do lesíčka na borůvky) ... ale shodli jsme se, že jsme všichni asi byli víc v pozoru právě kvůli havárii Turkish Airlines v Amsterodamu.
Prozatím nelétáme, první let budeme mít nejspíš až v úterý. Ale nestěžujeme si ... :o) ... odpočíváme a chodíme na průzkumné výlety po Bejrútu.
/6. 3. 2009/
