Psí život
Tož se tak válím na zahradě ve svém plastovém vajíčku a přemýšlím, jestli bych neměl zavolat Srstku s Kubišovou, protože co mi zase provedla panička - to je doslova nehoráznost.
Představte si - před dvěma týdny mě naložila do auta ... a já trubka si myslel, že jedeme na výlet... bylo mi tedy divné, že do auta byl naložen můj plastový pelíšek s dekami a taška s granulemi, ale říkal jsem si, že třeba jedeme na nějaký prodloužený víkend nebo tak něco.
Jo, prdlajs! Panička mě odvezla na dogsitting. Je tedy fakt, že díky doporučení Jitky od Majkyho, se povedlo zajistit mi doslova luxusní hlídání. Měl jsem k dispozici ohromnou zahradu, králíkárnu s králíčkama :o) a za drátěnkou hejno slepiček ... dokonce jsem měl i svůj vlastní harém, čítající tři fenky!!! ;o)
Nejdřív to vypadalo, že jsme přijeli jen na návštěvu a já se po hlavě vrhnul do lítání po zahradě a řádil s pointřicí Cami, setřicí Bailinkou a ještě s jednou psí holkou jejíž jméno si nepamatuju. Také jsem poprvé v životě viděl králíkárnu - teda řeknu vám, já z toho byl vyvalenej jak Goro před Tokiem ... znám jen zajdy u nás na poli, ale ti hned zdrhají. Králíčci ovšem zachovávali ledový klid a nerozhodilo je ani když jsem na ně štěknul ... Panička tedy vyslovila obavu, abych králíkárnu během svého pobytu nezbořil - ale bylo jí řečeno, že tato "stavba" je více než bytelná. O slepičky jsem nejevil velký zájem ... proč bych se za nimi měl honit, když jsem tušil, že dříve nebo později některá z nich neodolá mému šarmu a přijde za mnou sama. Ale o tom až později :o)
Panička si mezitím povídala s mou "hlídací paničkou" a upozorňovala jí na nástrahy soužití s hovíkem - jako že "hlídejte si jakékoliv jídlo" ... "hlavně ať nesežere granule z misky fenkám" ... "slintá jak bernardýn" ... a podobné nesmysly. Najednou se panička sebrala, šla k autu - ale mě nechala na té ohromné zahradě. Chvilku jsem koukal jak telátko na nová vrata, ale potom jsem usoudil, že si panička asi jede něco koupit a pak se pro mě zastaví.
K večeru už mi to začalo být divné, nicméně jsem byl tak ulítaný, že jsem se po večeři svalil do svého plastového vajíčka a usnul. Ráno už mi bylo jasné, že na mě byla ušita bouda ... tedy ne ta psí. Prostě panička mě tady odložila!!!
Naštěstí jsem měl ale kolem sebe psí holky a taky psího dědečka dalmatýna, který na mě byl z kotce ošklivý - a to jsem si ho prosím vůbec nevšímal! Občas jsem na něj taky šňafnul, že jako ať si toho nechá - že jsem tady na návštěvě. Nicméně jsme si s psím dědouškem občas vyměnili místa ... když se potřeboval proběhnout, tak aby nebyla mela - šel jsem do kotce já. Sice jsem tam byl poprvý v životě, ale protože kotec stojí ve volném prostoru a hned vedle jsem měl "televizi" (rozuměj králíkárnu:o) ... zalehl jsem do svého plastového vajíčka, které mi panička vzala s sebou, a vegetil jsem v kotci.
Napoprvé jsem se teda dost vzpouzel - jak jsem měl vědět, že mě tam nezavřou napořád? Ale občas tam za mnou přišly i všechny 3 psí holky, nasoukaly se do boudy a já hlídal, aby je nikdo nerušil.
Pak se najednou u kotce objevil nějakej lidskej junior - a vzhledem k tomu, že nemám s kluky "za plotem" zrovna nejlepší zkušenosti (jeden hajzlík po mně kdysi házel šutráky) ... začal jsem na něj povrčávat (tento pěkný výraz vymyslela moje "hlídací panička"), aby se mladej radši držel ode mě dál. Kdybych měl po tlapce svou paničku, tak bych se jí šel zeptat co si o tom cizím klukovi myslí - ale takhle jsem musel svůj kožich hájit sám. Časem jsem zjistil, že kluk je slušně vychovaný a má úctu k pejskům (jeho maminka je totiž moje hodná "hlídací panička:o) ... ale preventivně jsem v jeho přítomnosti byl buď v kotci nebo jsem měl košík, jeden nikdy neví.
Nicméně se objevil jiný objekt pro zábavu - zjistil jsem totiž, že se mě místní hospodář tak trošku bojí (přeci jen mě je kus hovawarta) ... a i když jsem mu dával najevo, že jsem hodný plyšový medvídek - stejně jsem v něm budil respekt a tak mi to nedalo a dělal jsem si z něj legraci ;o)
Ležel jsem třeba na studni a měl jsem nasazený košík (takže jsem byl zcela neškodný) ... pan hospodář něco kutil v garáži a pokaždé, když vyšel ven, začal jsem na něj "povrčávat" ... což znamenalo, že jsem ležel ani jsem nehnul brvou a jen jsem ze sebe vydal takové temné "huuuuuu" ;o))
Zato moji "hlídací paničku" jsem si moc oblíbil - hladila mě, mazlila se se mnou, dávala mi granulky ... a pak mě také moc zajímalo místní miminko - obzvlášť když mělo v tlapce piškotek, tož jsem mu ho šlohnul a za odměnu jsem ho oblíznul.
A za zmínku stojí i již výše zmiňovaná přítomnost slepiček :o) ... prostě jedna pitomá slípka nějakým zázrakem přelítla drátěnku - mě tedy tento fakt unikl, ale Cami s Bailinkou jsou ve střehu 24 hodin denně ... takže začaly slepici lovit a tož jsem se k nim přidal. Lítali jsme všichni po zahradě sem a pak zase tam, bylo zkrátka veselo ... ale pak si toho všimla "hlídací panička", slepici ulovila sama, vrátila jí za drátěnku a nám zatla tipec. Škoda, mohli jsme mít po vzoru Ashley a Arwenky chicken days :o)
Po týdnu pro mě přijel můj bývalý páníček a odvezl mě domů na Větrnou hůrku, kde mě dostala na povel teta Iva z Kraslické smečky ... ale panička pořád nikde! Chápete to?! Ona si klidně někam zmizne a mě tady nechá.
Tedy zaslechl jsem něco jako Bejrút nebo Bagdád? a taky za 3 týdny ... ale myslím, že příště by si mě panička měla vzít na cesty s sebou. Až se vrátí tak budu asi trucovat - aby si holka uvědomila, že tohle se mi teda ale vůbec nelíbí!
/17. 3. 2009/
