Hovawart Huggy

Přeskočit na navigaci

30. 6. 2007 - Odpoledne s Maxem

V sobotu odpoledne mě páníčkové naložili do auta a vyrazili jsme směr Velká Dobrá - dokonce se to obešlo bez mých protestů být umístěn v kufru auta. Docela se mi to začíná líbit. Můžu se tam rozvalovat, mám tam hračky a kost ke kousání… takže už chybí jen okýnko, nemůžu totiž očumovat co se kde šustne.

Dojeli jsme na obrovskou louku, kde už na nás čekali Jana s Tomášem a jejich 4 měsíčním Maxíkem. Trošku jsem na něj koukal - vypadal, že má tak o dvě čísla větší kůži :o) ale páníčci říkali, že tak to má být, protože Max je šarpej. Zatímco já jsem začal na Maxe pouštět hrůzu, cenil jsem svá mléčná zubiska a taky hrozivě vrčel (už mi to docela jde) …

Max zhodnotil situaci, rozeběhl se a zasednul mě. No to jsem tedy nejdřív nepochopil, ale když se mi povedlo ťafnout Maxe do té jeho měkkoučké tlamy - a objevila se červená… pochopil jsem, že Max si tím zasedáváním chrání svou “fasádu“. Já jsem proti němu poloviční - což za dva tři měsíce hravě doženu :o) teď jsem ale pořád v sebeobraně klapal zoubkama, takže Max utržil pár šrámů. On mi to zase vracel svými nájezdy a pořádně mě valchoval, až měla panička strach, aby mi nepolámal nějakou kostičku. Této situace jsem využil a jal jsem se za paničku schovávat. Maxíkovi to bylo ale srdečně jedno, takže jsem zvolil jinou taktiku a zdrhnul jsem pod auto. Tam jsme si s Maxem po chlapsku pokecali - šňafali jsme na sebe až se hory zelenaly.

Páníčci se pak rozhodli, že zajedeme do hospůdky na pivko a nějakou mňamku, takže řecko -římskému zápasu byl konec a já byl rád, když jsem zase ležel v bezpečí kufru našeho auta. Dokonce jsem se na zahrádce restaurace tulil k oběma svým páníčkům - z čehož byla panička dost paf, protože zatím se prý jako mazel moc neprojevuji… já vám ani nevím proč. Ale je fakt, že poslední dobou hodně měním názor, ono to mazlení s páníčky má taky něco do sebe - obzvlášť po takovémhle bojovém zážitku. Max se i nadále po mně sápal, ale já byl v bezpečí páníčkovy náruče a po chvíli jsem dokonce usnul. Ve spánku jsem zaslechl něco jako “Žižice“ a panička mi pak večer říkala, že pokud to vyjde, Maxík bude chodit na cvičák s námi. No nazdar :o)


/30. 6. 2007/

« Zpět na seznam článků

Menu

Redakční systém Oskar - weby pro majitele psů a chovatelských stanic

Vetcentrum Stodůlky

Nadační fond Irský vlkodav